Ochrana bohatství zřejmě vedla k tomu, že klíče a zámky se používaly už ve starém Egyptě 2000 let př. n. l. Dnes tak všední věci vytyčují naše soukromí, bezpečí a ochranu majetku. K zázraku „zamčených“ dveří však vedla dlouhá cesta.

Klíče a zámky střežily více než zlato
Už Římané je znali a používali. Postupem času byly čím dál častějším výdobytkem civilizace a ve 14. století byly už běžnou součástí nábytku. V truhlách se uchovávalo nejen zlato, ale i významné dokumenty. Přísahy, zrady a tajné dohody, zkrátka písemnosti které se nesměly dostat do nevyžádaných rukou.

Ve 14. a 15. století vznikly první mechanismy zabraňující vypáčení.

Zvýšená poptávka
Složité zámky postupem času nahradily jednodušší vyráběné z oceli, za vše mohla velké poptávka po skříňovém nábytku. U sekretářů se používaly čelní zkosené štítky a psací stoly byly vybaveny čtyřzápadkovými mechanismy, u nichž bylo násilné otevření velmi obtížné.

Umělecké vlivy a barevné ozdoby přibyly v renesanci.

Pak přišla změna
Na starém kontinentě začali využívat i otočení klíče na dva západy, aby tím více posunuli závoru do protikusu, posílili tím bezpečnost. Začala se požívat mozas. V 1778 přišel Robert Barron s revolučním pákovým systémem. Mechanismus byl vybaven dvěma stavítky a klíč je musel zvednout do správné polohy, jinak by závorou nepohnul. Tento objev pak zdokonalil Joseph Bramah. Jeho zámek byl vybaven pružinami, trubkovitý klíč se zářezy do něho musel zapadnout velmi přesně, aby ho dokázal odemknout. Z tohoto principu vycházíme dodnes.

Pokud restaurujete komodu nebo truhlu. Pamatujte, že starožitné zámky bývají i velmi složité a citlivé, proto je vhodné vyhledat pomoc odborníků. Věci by se tak měl ujmout specializovaný restaurátor – zámečník.