Vila Tugendhat II. Část- lokace a materiály

Věděli jste, že ve vile Tugendhat došlo k rozpadu československého státu? Že vila Tugendhat byla se ani v moderní době nezbavila kontroverzí a svárů? Vzhledem k zuboženému stavu se i dnešní době rozhodlo o rekonstrukci, avšak veřejná soutěž byla několikrát zpochybněna, a tak trvalo dlouhou dobu, než rekonstrukce tohoto národního dědictví začala. Nahlédněte s námi blíž do srdce vily.

Rozložení a lokace vily Tugehdat

Trojpodlažní vila, postavená ve svahu, je orientována na jihozápad. Tato stavba není z ulice prakticky vidět, a přesto že je celá prosklená, poskytovala Tugendhatovým komfort a soukromí. Do vily Tugendhat se vchází z nejvyššího patra přes tzv. horní terasu. Následuje vstupní hala, pokoje rodičů, dětí, vychovatelky a příslušenství. Samostatně je přístupný byt šoféra, který má i garáž. Hlavní obytný i společenský prostor tvoří druhé podlaží se zimní zahradou (s vlastním mikroklimatem) a terasou. Volný prostor je zde oddělen závěsy, jednou rafinovanou dřevěnou půlkruhovou stěnou (odděluje prostor jídelny) a jednou onyxovou příčkou, která odděluje pracovní prostor od obývacího. Onyxová stěna pod určitým úhlem propouští sluneční paprsky a mění se tak její barva. Zajímavostí je, že už tehdy stála 200 000 prvorepublikových korun. Nachází se zde kuchyň a místnosti pro personál. V posledním, tedy v prvním podlaží, se nachází technické zázemí vily.

Použité materiály ve vile Tugendhat

Konstrukci vily tvoří ocelový skelet, cihlové zdivo a železobetonové stropy. Terasy, některé podlahy a schodiště mají travertinové obklady (=pórovitý vápenec z Itálie). Nosné pilíře jsou zcela přiznané, použitým materiálem je ocel, v interiéru pak zdobená chromovanými květinami. Sloupy na terasách mají mosazný kryt patinovaný do bronzu, sloupy v hlavním obytném prostoru mají mosazný pochromovaný plášť. Vnější omítka byla v přirozené barvě písku a vnitřní měly díky poslední vrstvě sametový lesk. Další výjimečnost, kterou se vila může pyšnit, je již výše zmíněná onyxová příčka. Materiál byl vytěžen v pohoří Atlas, v tehdejším francouzském Maroku v severní Africe a je to ve skutečnosti aragonitový sediment (uhličitan vápenatý).

Ve vstupní hale byl použit na stěny dýhovaný palisandr, který se užil též v nábytku (dveře, vestavěné skříně, ložnice rodičů). V dětském pokoji obložení stěn bylo ze zebrované dýhy. V hlavním obytném prostoru převažuje ebenová dýha. V jídelně pak byla příčka z tmavě hnědého a žlutě žilkovaného ebenového dřeva, avšak ta byla v roce 1940 zničena a v letech 1981-1985 ji nahradila nová konstrukce dýhovaná zebranem. Na podlahách v hlavním obytném prostoru a v ložnicích bylo položeno bílé DLW linoleum (Deutsche Linoleum-Werke).

Architekt Rohe chtěl dosáhnout rovnováhy mezi stavbou a krajinou, dodnes tato památka je v zájmu široké veřejnosti. V příštím článku se budeme věnovat interiéru, který vás jistě okouzlí. Pokud jste si nestihli ještě přečíst I. díl této minisérie a zajímáte se o historii vily, doporučujeme tento článek. Chcete se dozvědět více o funkcionalismu, klikněte zde. Na závěr vás zveme k prohlídce starožitného nábytku, který Nový Antik bazar nabízí.

Zdroj: https://cz.pinterest.com/