První nábytkářský cech vznikl 1441 na Starém městě. Po rozmachu knihtisku se šířily zprávy mnohem rychleji, je tedy logické, že rozkvět nábytkářského průmyslu (řemesla) je na spadnutí. Podívejme se společně na další etapy historie nábytku.

Od roku 1600 do 1. poloviny 18. století v Čechách nábytkářství vzkvétalo. Baroko přineslo mnoho zkušených truhlářů (i domácích), kteří vyráběli nábytek těmi nejpreciznějšími způsoby a používali při práci ty nejsložitější umělecké techniky. Není tedy divu, že místní truhláři se těšili ze zahraniční přízně. Truhlářství bylo u nás tak oblíbené, že začaly vznikat první truhlářské školy.

V průběhu 18. století se k nám pomalu dostává další styl (hlavně z Vídně a Německa), a sice rokoko. Rokoko znamenalo návrat ke klasickým tvarům, opustilo se zdobení, myšlenkou byla účelnost nábytku. Inspirací bylo anglické nábytkářství, ale objevovaly se i národnostní symboly. Rokoko přineslo kromě uměleckého nábytku také poprvé nábytek lidový. Začalo se tedy vyrábět více pro prosté obyvatele.

Další styl či doba, která Čechy ovlivnila, byla doba Ludvíka XVI. Tento styl se nejvíce prosadil u měšťanů a vyznačoval se bílou barvou. Typické byly ložnice – cizokrajné dřevo, smysl pro detail a jedinečný design – to vše spojovalo styl, který se snaží někdo napodobovat dodnes.

O pár let později se k nám dostal napoleonský nábytek – zdoben zlatem pro šlechtu, jednodušší pro měšťany. Francouzi často používaný mahagon je u nás nahrazen dýhami – ořechem, třešní či višní. To už je pomalu doba, kdy se objevují styly, které se rychle za sebou střídají. Neorenesance je z nich asi v druhé polovině 19. století nejsuverénnější. CO se výroby nábytku týče, ustupuje se od ruční práce, nahrazuje ji mechanizace a malých truhlářů ubývá. Vznikají první továrny na nábytek, velký dopad to však má na jeho kvalitu.

Pokud jste nečetli článek, který se zabývá historií nábytku v Čechách před 16. století, nyní máte možnost. Nebo doporučujeme projít náš katalog.